Již ve fázi výstavby musí investor přijmout řadu rozhodnutí, která budou mít přímý dopad na požární bezpečnost budovy. Jde především o výběr správných materiálů, které v případě vzniku požáru neurychlí jeho šíření. Dnes si porovnáme hořlavost dvou plastů nejčastěji používaných ve stavebnictví: plexiskla a polykarbonátu.
Požární odolnost polykarbonátu, požární odolnost plexiskla a požární bezpečnost
Každá budova, ať už se jedná o veřejnou nebo obytnou budovu, musí splňovat určité normy požární bezpečnosti. Požární bezpečnost se skládá z řady prvků: vhodného ventilačního systému, navržených podle norem a označených únikových cest a samozřejmě materiálů použitých při stavbě. Mezi nejčastěji používané plasty ve stavebnictví patří polykarbonát a plexisklo. Tyto plasty mají podobný vnější vzhled, ale mírně se liší svými fyzikálními vlastnostmi a jak se ukazuje, také stupněm hořlavosti. Oba tyto plasty se však velmi často používají jako náhrada skla. Jsou o polovinu lehčí a mnohem odolnější proti rozbití. Tyto materiály se používají ve stavebnictví, například ve světlících a střešních oknech, jako vnitřní a vnější zábradlí nebo jako příčky v kancelářských prostorách. Při dokončovacích pracích je lze použít také v kuchyních a koupelnách jako panely chránící stěny před vlhkostí.
Tyto plasty se používají i v jiných oblastech. Díky svým vlastnostem se polykarbonát používá v automobilovém a leteckém průmyslu i při výrobě CD. Na druhou stranu se plexisklo neboli PMMA kromě použití v automobilovém průmyslu používá také při výrobě optických vláken, protihlukových stěn apod.
Pojďme se tedy podívat na požární odolnost a hořlavost těchto plastů a na to, jak se chovají, když jsou vystaveny zdroji otevřeného ohně nebo vysokým teplotám.
Polykarbonát – hořlavost a použití ve stavebnictví
Při porovnání obou plastů, větší požární odolností se vyznačuje plný polykarbonát. Polykarbonát s označením PC má vysokou požární odolnost, ale desky z tohoto plastu se při vystavení vysokým teplotám nebo otevřenému ohni taví. Je třeba poznamenat, že polykarbonát je tzv. samozhášivý materiál. To znamená, že přestane hořet, jakmile je zdroj ohně odstraněn. Toto však nejsou jediné vlastnosti polykarbonátu týkající se požární bezpečnosti. Na rozdíl od mnoha jiných plastů polykarbonát při hoření neuvolňuje žádné toxické ani korozivní plyny.
Níže jsou také uvedeny odborné klasifikace a normy požární odolnosti pro extrudované polykarbonátové desky:
- B,s1,d0 pro normu EN13501 (tloušťka 2-5 mm),
- Třída 1 pro normu BS 476/7,
- M2 pro normu NSP 92501,4,
- B1 pro normu DIN 4102,
- HB/V2 pro normu UL 94.
Plexisklo – hořlavost a další vlastnosti
Prozkoumejme nyní hořlavost plexiskla, neboli PMMA. Tento typ plastu je hořlavý. I po odstranění vnějšího zdroje ohně budou desky z akrylátového skla nadále hořet. Při procesu hoření bude deska z plexiskla nadále vytvářet hořící roztavené kapky. Pokud je při hoření dostatečné množství vzduchu, hořící akrylátové sklo bude vytvářet oxid uhličitý a vodu. Na rozdíl od mnoha jiných polymerů však při hoření plexiskla nevznikají toxické ani korozivní plyny. Kromě toho při hoření PMMA vzniká velmi málo kouře, což je velmi výhodné z hlediska požární bezpečnosti.
Hořlavost plexiskla je třeba mít na paměti nejen při použití tohoto materiálu ve stavebnictví. Při manipulaci s plexisklem a jeho skladování je třeba mít na paměti také jeho hořlavost.
Klasifikace a normy požární odolnosti extrudovaných akrylátových desek jsou následující:
- HB pro normu UL 94,
- E pro normu EN ISO 13501-1,
- B2 pro normu DIN 4102.